Studénka a Cecil

3. srpna 2015 v 8:49 | Honza |  Postřehy
Tragédie ve Studénce a zastřelený lev Cecil spolu zdánlivě vůbec nesouvisí. Ale stačí se na tyto dvě události podívat z jiného úhlu pohledu a zjistíme, že obě mají společný bod. Je jím současný pohled na člověka.


Dne 22. července došlo u Studénky k tragické srážce Pendolina s nákladním autem. Srážka si vyžádala tři mrtvé a několik desítek zraněných.

A (datum nemám) v Zimbabwe zastřelil nějaký americký zubař lva Cecila. Lev byl velkou atrakcí parku Hwange.

Mediální šílenství, které se po obou událostech rozvířilo, ukazuje, že na obyčejného člověka se dneska vlastně kašle.

V případě tragédie ve Studénce se média mohla doslova přetrhnout, když nám sdělovala (mnohokrát a několik dní), jak moc je Pendolino poničené, kolik to všechno bude stát, jestli vůbec půjde opravit, kdo to vlastně zaplatí a že se škoda bude vymáhat po řidiči nákladního auta. Jenže o tom, že strojvůdce vlaku je vlastně hrdina, protože stačil začít brzdit, díky čemuž nejspíše zabránil daleko větším ztrátám na životech, se jaksi mlčí. Téměř se nehovoří ani o tom, že přišel o nohu a o tom, že stát, který by se měl o oběti této tragédie postarat, se o ně nezajímá.

A co se týče lva, pak zprávě o jeho zastřelení věnovala světová média velkou část svého zpravodajského prostoru. Na sociálních sítích miliony lidí oplakávaly jeho smrt. A světem proběhla vlna jakési solidarity. Ano, zastřelit takové zvíře, to se nedělá. Ale proč je lev něco víc než člověk? Proč se média a globální solidarita nezajímají o tisíce mrtvých lidí. O nevinné děti, které jsou častou obětí v nesmyslných konfliktech?

Obě dvě události nám ukazují hodnotovou omezenost naší civilizace.

Lidé jsou dnes rozhořčeni ze zastřelení lva a naštváni z výše škody, která vznikla při srážce vlaku. Ale vůbec je nerozhází zbytečná smrt člověka (či jeho zranění).

Média nás opakovaně masírují vraždami, teroristickými útoky či nehodami. Naprosto účelově (dle mého názoru) nás činí necitlivé k tragickým událostem, kterým se mnohdy dalo zabránit. A na naše emoce útočí jen u událostí, které se netýkají tak moc toho svinstva, které z naší civilizace dělá čím dál více kupu hovad.

V televizi je více pořadů o týraných či opuštěných zvířatech, než o podobně ohrožených dětech. Lidé na ulici se častěji postarají o bezprizorního psa, ale člověka nechají někde na lavičce klidně zemřít.

Obě dvě události nastavují naší společnosti zrcadlo. A ukazují, že náš údajný humanismus je jen snůška keců. Aby někdo vypadal v médiích dobře. Aby někdo mohl klidně spát. A aby někdo jiný mohl dál masakrovat nevinné (či se nezajímat o tragickou událostí postižené občany své země). A prošlo mu to.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 max max | E-mail | 3. srpna 2015 v 9:21 | Reagovat

"máš pravdu předsedo" :-) ..... a to není vše, těch případů je daleko více ..... smutné nebo spíše katastrofální je na tom to ,že slušných lidí je na celém světě snad 25% víc ne !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama