Když mlčíme, tak souhlasíme

18. srpna 2014 v 8:46 | Honza |  Myšlenky ovčanstva
Svět čelí mnoha problémům. Lidé čelí mnoha problémům. Ale mnozí z nás mlčí. A jen nadávají u piva v hospodě či u televize během hlavní zpravodajské relace. Jenže jsme to právě my, kdo tvoří onu společnost a jsme to my, kdo jsou odpovědni za současný stav světa.


Téměř každý dnes nadává na kde co. Ale téměř nikdo se nedokáže zvednout a něco s tím svinčíkem dělat.

Často se objevují názory, že za vše může systém a že jsme jeho obětí. Jenže kdo dovolil, že je systém takový, jaký je? A kdo nedělal nic, čímž nezabránil se stát obětí?

Jsou to ti, kteří mlčí.

Ta většina, která raději zaleze do své "jistoty" a dívá se jinam. Ta většina, která dokáže jen neúčelně brblat. Ta většina, která není ochotna za lepší svět bojovat.

A co je ještě horší, mnozí lidé neváhají nadávat na poměry, ale současně se jim nepříčí jít tzv. přes mrtvoly. Protože se nechtějí vzdát toho svého standardu. Protože jsou pro ně někteří lidé podřadní. Protože se užírají tím, že nedostali příležitost být mezi těmi "vládci".

A tak přiživujeme ty hydry, které ovládají vše, co mají na dohled. Dáváme jim volnost, protože sami bojujeme za své právo prznit tento svět. Místo toho, abychom bojovali se svinstvem, které svět ničí.

Morálku a čest vzal čert.

Podívejte se kolem sebe. A uvidíte stroje. Které jsou uzavřené ve svém vesmíru svých domnělých jistot. Které jdou s davem, přehlížejíc nouzi jiných. Bez vlastního názoru. Mlčky souhlasíc s tím proklatým systémem.

Když budeme mlčet, nic nezměníme.
Když budeme nadávat u piva, nic nezměníme.
Když nás budeme nadávat u lží médií, nic nezměníme.

Mnozí z nás věří jen pitomostem.
Bojíme se nějakého údajného nepřítele na druhé straně světa, ale nemáme strach sami ze sebe. Z našich činů, které dovolují několika šmejdům ovládat tento svět.

Jsme to my, kdo dělá svět takový, jakým je.
A je jen na nás, zda se zhroutí nebo dojde ke změně.

Nemlčet je první krok.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 janakiev žorž janakiev žorž | E-mail | 18. srpna 2014 v 13:17 | Reagovat

nekde jsem četl že když nam vladnou lumpi zlodeji a fašouni že nejsme obeti ale spoluviniky

2 Ondra Ondra | 18. srpna 2014 v 16:30 | Reagovat

Čechové se nikdy nevzepřou, vždy šli cestou tichého odporu (např. Rakousko-Uherští Staročeši). Ledažeby se objevila nějaká osobnost s masivním charismatem, ale i ta by se pekelně nadřela.

Tak a do mě.

3 Garf Garf | 18. srpna 2014 v 18:48 | Reagovat

Tento článek je sice pravdivý, ale tak obecný, že ho můžeme považovat buďto za povzdech nebo se tím začít zaobírat, ale v tom případě by to vydalo na knihu, je to tak široké téma, že se to nedá odbýt několika větami. Pouze dva příklady toho když se nemlčí - rok 1989 v Československu, rok 2014 na Ukrajině. Co bylo dosaženo? Pokud řeknete v prvním případě, že jsme si hodně polepšili - tak proč potom tento článek? A druhý případ - tragédie! A co dál.....?

4 Zdeněk Zdeněk | 18. srpna 2014 v 23:57 | Reagovat

Co říci o národu, který si dobrovolně zvolí takovou hlavu... Po tomhle jsem dospěl k názoru, že většina z nás si nezaslouží občanku a že sílu lenosti a bohyně Jindy rozum nepřemůže. Pokud se budu řídit pravidlem, že každý dělá jen to, co chce, tak  tahle společnost (většina) chce žít ve sračách a bít se při tom do prsou. Jen ještě nevím, jak (kam) z toho ven . :-(

5 Pavel Král Pavel Král | 19. srpna 2014 v 10:07 | Reagovat

Celý problém je složitější, než se zdá. Jako společnost již český národ téměř nefunguje. Po 40 letec komunismu a tomu co je teď, ale demokracie to není, máme všichni hlavy dolů, a staráme se jen o sebe. V současné době již začínají být vidět lidé, kterým tento stav není lhostejný, ale zlepšení přijde až v momentě, kdy většina obyvatelstva ČR nebude mít nic. Je otázka, kdy to nastane a zda to nebude pozdě.

6 Karin Karin | 19. srpna 2014 v 11:18 | Reagovat

Děda mi říkával, že Češi jsou národ sedláků. Každý si sedí na své hroudě a snaží se celý svůj život, aby jeho hrouda byla širší, větší, vyšší, než mají sousedi, nebo aby byl přinejmenším mezi průměrem. Dokud to jakž-takž jde, dřepí na své hroudě. Zlom v myšlení nastává, když zjistí, že o ni přichází, ale to už bývá zpravidla pozdě. V tom souhlasím s tím, co napsal Pavel. Mezi politickým výkvětem nevidím jedinou osobnost, které bych mohla věřit a která by náš národ dokázala zbavit sedláckého komplexu. Snad opravdu až bude nejhůř, objeví se víc takových lidí.

7 Petrpavel Petrpavel | 20. srpna 2014 v 8:55 | Reagovat

Připustíme-li ( s to lze velmi těžkým srdcem), že máme demokracii, pak je zřejmé, že záleží na obyvatelích naší země jak budou volit, ne na tom, zda budou mlčet nebo křičet. Jak volí? Stále stejně neúspěšně. Půl na půl. Strany bez jakéhokoli étosu, strany prosystémové - prorežimní. Bez silné vládnoucí většiny. Najde-li se schopný politik (a takovým byl např. Paroubek) nechají se lidé oblbnout těmi kterým stávající špatný systém vyhovuje.
Řešení? Vědět, znát, sledovat počiny jednotlivých stran a politiků a vyvozovat z nich správné závěry. Ty pak projevit ve volbách. Náročné. Nesplnitelné.

8 martan martan | 20. srpna 2014 v 23:22 | Reagovat

je demokracie meli bychom o sobe rozhodovat sami,co mi je že nekoho zvolim když stejne neprosazuje moje zajmi.a jinak je 21 stol. el. technika. každej by se me mel zajimat oto co se deje kolem neho a se STATEM je to naš domov a ne nepritel , neprittel sou ti lide co tam sefujou co ste tam dosadily vlasti zradce zaprodany devky .udelaly vic škody než RUS v 68.. Jsme na tom huř než po valce to sme meli republiku domov.CO TED mame prd a dluhy SAMETACI nam rozkradly a prebraly si majetek NAS VSECH  a bylo to jen par vyvolenejch co nam rzkradly domov.Havel,Klaus ,.......atd. chceto stim neco delat a razntne VE STAŘI CHCIPNEME POD MOSTEM ATD. DUCHODY NEBUDOU A UKRACT NA DUCHOD UŽ NENI CO STIM UDELAME MI CO SE NA NAS NEDOSTALO A VERIM ZE JE NAS VTSINA §§§ !!!

9 Čtenář Čtenář | 10. září 2014 v 12:30 | Reagovat

Lidi jsou tu podělaní. Ale já s tím nic neudělám, když vystoupím z řady v práci a začnu nadávat šéfovi, kvůli nějakému svinstvu, tak se otočím a zjistím, že jsem sám, i když před hodinou mi každý kýval a nadával na to samé.
A to je pak člověk za totálního vola. Je to jak ve filmu 7 hladových, jak se vzbouřil dav, došel k šéfovi kliniky, vůdce davu začal nadávat, otočil se a zjistil, že je sám...

10 Vlasta Vlasta | 4. října 2014 v 1:12 | Reagovat

Nevim ale mit odvahu neco menit pouze v pripade ze za mnou nekdo stoji zavání trošičku slabostvim. Vetsina lidi která chtěla něco změnit se na tuto cestu vydala sama a až po té dlouhé cestě se přidávaly davy. O tom je vůle něco změnit a ne čekat na davy před které si stoupnu. Ale to je jen můj názor. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama