Když umírají vojáci

15. července 2014 v 9:18 | Honza |  Postřehy
Každá zbytečná smrt je tragédií. Už proto, že se jí dalo předejít. Jak je to ale se smrtí vojáků? Tedy těch, kteří si dobrovolně vybrali povolání, které sebou přináší mnohá rizika a kde se smrtí počítají.


Když 8. července při sebevražedném útoku v afghánském Bagrámu přišli o život čtyři vojáci z Chrudimi a Žatce, rozhořela se v mediálním prostoru opět debata, zda jejich smrt byla zbytečná.

Afghánistán je složitá a nestabilní země. A tak i v současné době na jeho území proběhlo mnoho válek. Několik desetiletí tam bojují jednotlivé národy a skupiny. V letech 1979 až 1989 tam neúspěšně válčil tehdejší Sovětský svaz. A po dalších letech chaosu se nadvlády nad zemí chopilo fundamentalistické hnutí Tálibán. Tedy to hnutí, které bylo posíleno mudžáhidy z mnoha arabských zemí po sovětské invazi. Díky volání po společném džihádu.

Je veřejným tajemstvím, že v dobách sovětsko-afghánské války byly mudžáhedinové podporováni zbraněmi a poradci z USA. Jenže po skončení války poradci zemi opustili a zanechali tam dobře vycvičené a vyzbrojené skupiny, které se cítily podvedeny.

A pak stačilo využít vzrůstající strach z islámu (hojně podporovaný médii a vládami), trošku si pohrát s emocemi lidí a vyrobit mrtvé (zinscenovat teroristické útoky). Po 11. září 2001 vyhlásil tehdejší prezident USA George W. Bush válku Tálibánu.

Vláda Tálibánu padla již 13. listopadu 2001, ale boje se vedou dodnes. A to je důkazem toho, že tento uměle vyvolaný konflikt jen vyrábí další teroristy a skupiny. Které se snaží bojovat proti nenáviděnému západu.

No a v tomto zmatku jsou i čeští vojáci. Plnící úlohu spojenců NATO, které si o naši účast požádalo. Jde o takovou naši malou českou bitvu proti terorismu a za svobodu a demokracii.

Jenže proti jakému terorismu se vlastně bojuje? Proti tomu, který tu byl někým vyroben a teď si s ním svět neví rady.

A ony vzletné pojmy svoboda a demokracie? V naší zemi zcela vytunelovaná a prázdná slova, kterých si naše společnost nedokáže ani vážit.

A co je vlastně naším národním zájmem? Protože v dnešní době vůbec není zřejmé, co zájmem naší země je a co již je zájmem někoho jiného.

Politici v reakci na smrt vojáků věrně prohlašují, že budou i nadále stát neochvějně po boku spojenců proti "osandálovaným a vousatým pologramotným tálibům" (jak říká novinářka Tereza Spencerová) bez ohledu na ztráty. Protože tak je to správně a tak se snadněji poleze do zadnice Spojeným státům. Říkají, že je tragédie a že je to zasáhlo. A jedním dechem dodávají, že je to nutné a že to bude pokračovat. A basta.

Je dobré se ptát, jak se Afghánistán změnil za těch 13 let války. Usáma bin Ládin (jestli vůbec někdo takový opravdu existoval) leží někde na dně oceánu (jestli je to vůbec pravda). Tálibán dle některých odhadů kontroluje až 70 procent země. Miliardy dolarů určené na její rekonstrukci byly promrhány a rozkradeny. A válka si vyžádala 20 tisíc mrtvých. Podtrženo a sečteno - vlastně se v Afghánistánu nestalo nic. Jen si západ vyrazil na dobrodružství, které ho stálo víc, než by byl ochoten kdokoli jinde zaplatit.

Nemohu tu kritizovat tzv. rekonstrukční týmy (PRT), které tvoří významnou část našich sil v Afghánistánu. Ty se velmi snaží pomoci. Jejich práce je důležitá a nic proti ní nenamítám. Nemohu však současně přijmout logiku stavu, kdy je jednou rukou nabízen balíček humanitární pomoci a přitom se v druhé ruce drží zbraň.

V Afghánistánu se nebojuje za zájmy našeho státu. Ten není ohrožen. Bojuje se za zájmy Spojených států. Ze strany vojsk NATO jde dle mého názoru o zcela nesmyslnou okupaci a naprosto zbytečnou válku. Dlouhou a bez jakéhokoliv kladného výsledku.

Naši vojáci bojující kdekoli ve světě ve válkách vyvolaných agresivní zahraniční politikou USA jsou a zůstanou pouhými žoldáky (žoldák je ten, kdo bojuje pro cizí armádu v cizí zemi - a naše armáda již mnoho let není naší). Nemůžeme je označit za hrdiny (ve smyslu hrdinství vojáka, který položí život při obraně své vlasti).

Z pohledu vojáků je to jistě jiné. Oni to vidí jinak. Jsou to ti, kteří dávají v sázku svůj život někde daleko od domova. Vědí, že jejich příbuzní mohou kdykoli přijít o manžela či otce. Proto také nemůžeme šmahem říci, že to byla jejich volba a že tam neměli lézt. I zbytečná smrt v nesmyslné válce je smutná a památku padlých vojáků tak nelze znevažovat. Proto musím současně ostře odsoudit negativní reakce mnohých lidí, kteří ve své malosti nemohou pochopit ztrátu jiného.

Je to asi to "švejkovství", které náš národ přivedlo až do této situace. Tedy tam, kde jsme pouhými loutkami jiné země a kde se očekává, že položíme život za zájmy někoho jiného. Jenže z války a smrti ve válce si nikdo nesmí dělat srandu.

Znevažovat padlé vojáky je hloupé. Nadávat na armádu je nesmyslné.
Spíše buďme naštvaní na ty, kteří války vyvolávají.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Thomas Thomas | 16. července 2014 v 22:42 | Reagovat

Nejhorsi terorista na svete je ten,kdo se samopalem v ruce vnucuje svobodu a demokracii nekomu druhemu! To vse pod online satelitnim dohledem....
Je to kam dal stejne a zacalo to Krystofem Kolombem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama