Opět o Ukrajině

26. května 2014 v 11:31 | Honza |  Ze světa
Situaci na Ukrajině stále sleduji, a proto vám dnes opět přináším článek, v němž shrnuji poslední dění a postřehy. Je stále více zřejmé, že se Ukrajina více a více propadá do chaosu a již nyní můžeme hovořit o občanské válce.



The New York Times

Hlásná trouba americké vlády se snažila své čtenáře přesvědčit, že má jasné důkazy o přítomnosti ruských vojáků, kteří zabírají vládní budovy na Ukrajině. Důkazem měly být fotografie poskytnuté Kyjevem. Ty byly bezvýhradně uznány americkou vládu, která stojí bezvýhradně na straně nové "vlády" Ukrajiny.

O několik dní později však, díky reportážím alternativních médií, musela být tato blamáž stažena a The New York Times označil autenticitu snímků jako nepodloženou.

Cíle však bylo dosaženo. Propaganda měla své ruské vojáky na Ukrajině a americká vláda měla další příležitost ostře vystoupit proti Rusku.


Krym

Média si oblíbila slovo anexe. A v posledních týdnech se tak vesele anektuje kde co. Třeba Krym. Který je srovnáván se Sudety.

Nejdříve by bylo dobré si říci, co to anexe je. Dle Ottova naučného slovníku je anexe legitimní, pokud je založena na výsledku předchozího referenda. Avšak pokud je provedena jednostranně anektujícím státem, pak se jedná o hrubé porušení suverenity anektovaného.

Obsazení a připojení Sudet k nacistickému Německu bylo jednostranné a násilné. A co je nejdůležitější, Sudety nikdy nebyly v minulosti součástí Německa. Němci se tam usídlili dobrovolně a souhlasili, že budou oni i jejich potomci patřit pod správu Země Koruny české. Krym však byl připojen k Ruské federaci na základě referenda, které bylo shledáno mezinárodními pozorovateli za nenásilné a nevynucené. Současně také Krym od roku 1783 patřil k tehdejší Ruské říši. Původní krymský chanát byl připojen carevnou Kateřinou Velikou. Po rozpadu Sovětského svazu došlo k jeho připojení k Ukrajině, ale stále měl statut samostatného administrativního celku.

Média tak toto srovnání vytvořila čistě pro účely protiruské propagandy.


Když nejsi s námi...

V jihovýchodních oblastech Ukrajiny dobře vědí, že současná "vláda" nebude tolerovat jejich ruský původ a nemají zájem být poslušni vládě, která se netají svými nacionalistickými a fašistickými postoji. Proti jejich protestům byly zahájeny "protiteroristické operace". Poskoci EU a USA z Kyjeva totiž hodlají zatočit s každým, kdo se jim postaví.

A tak kromě Národní gardy, která je složena ze členů Pravého sektoru (toho Pravého sektoru, který se "vláda" zavázala odzbrojit), byla na jihovýchod Ukrajiny poslána i armáda.

Jenže armáda z valné většiny neměla zájem střílet do vlastních lidí. Mnozí vojáci též přešli na druhou stranu. A jaká že byla reakce Kyjeva? Úřadující ministr vnitra Arsen Avakov nařídil vznik jednotek, které provádějí trestné výpravy. A popravují civilisty i vojáky. Kyjev tak dnes disponuje a může se zcela spolehnout jen na neonacistické ozbrojené skupiny. To je jejich pravá armáda. Všichni ostatní jsou nepřátelé.


Oděsa

Tragická událost je vždy velmi lehce zneužitelná. Příkladem je právě Oděsa. V Domě odborových svazů zemřelo 2. 5. dle oficiálních informací 42 lidí. Místní informace však hovoří o více než stovce lidí.

Oficiální verze celé události má velké trhliny a vykazuje známky propagandistického zneužití (zase to slovo) celé tragédie. A tak opět musíme hledat alternativní zdroje informací.

Incident začal útokem na ultras místního fotbalového klubu. Ti poměrně klidně procházeli ulicemi Oděsy, když na ně zaútočila skupina lidí označená červenými páskami na rukou. Cílem bylo nejspíše vyvolat vlnu násilí, jelikož se celý dav (lidé s páskami zmizeli - sundali si je) pak přesunul na Kulikovo Pole, kde byl stanový tábor (který se nedařilo několik týdnů prokyjevskou milicí rozehnat) 200 - 300 federalistů (média je označují jako proruské separatisty), složený většinou ze starších lidí a žen. A ti se zcela logicky nemohli nijak měřit s více než desetinásobným rozzuřeným davem. A právě proto se tato skupina lidí rozhodla ukrýt v relativním bezpečí v Domě odborů. Tento úkryt se však stal pastí, z které nebylo úniku. Červené pásky byly najednou zpět a pustili se do pronásledování federalistů. Pomocí zápalných lahví byl zapálen vchod, aby se nikdo nedostal ven. A co probíhalo uvnitř? Dle svědectví tam byli lidé střílení a poté poléváni hořlavinou a zapalováni. Ti, kteří chtěli utéct, museli skákat z oken (i z vyšších pater), v čemž jim bylo bráněno osobami, které na ně pod okny stříleli.

Celá akce byla velmi dobře naplánována a posléze zneužita kyjevským režimem.

Zdroj informací (kromě jiného) - zde.
Další informace včetně fotografií - zde.


Academi

Již během Majdanu se spekulovalo, že se jej účastní i žoldáci NATO. Objevilo se i několik videí, na nichž jsou zachyceny skupiny dobře vyzbrojených a evidentně profesionálně působících osob.

Působení žoldáků firmy Academi (dříve Blackwater) na Ukrajině se potvrdilo na jaře. Je všeobecně známé, že tyto kontraktory si najímá americká vláda zejména pro akce, které armáda s ohledem na veřejné mínění nemůže provádět.

Současně se hovoří i o nasazení blíže nespecifikovaných jednotek americké, britské a izraelské armády. Na místech bojů byly nalezeny části výstroje a obaly od MRE (předem připravená jídla používaná americkou armádou v bojových misích).


Referenda

Nejen referendum o připojení Krymu k Ruské federaci, ale i referenda o vytvoření federálních států v Doněcku a Lugansku ukazují, jak je západní tzv. demokratický svět pokrytecký a měří dvojím metrem.

Referendum je jinak řečeno přímá demokracie v praxi. Avšak názor lidu je pro některé jedince nepřijatelný.

V Doněcku a Lugansku šlo o referenda připravená ve spěchu a provedená často v nevhodných místech. Byla nedokonalá. Musíme si však uvědomit, že to byla referenda provedená uprostřed de facto občanské války a pod hlavněmi zbraní Národní gardy (ex Pravého sektoru), která dokázala zavraždit několik voličů v Mariupoli.

Pokud budeme polemizovat o transparentnosti, pak je potřeba si uvědomit, že proběhla za dozoru západních novinářů a veřejně.

Západní svět a "vláda" Ukrajiny výsledek referend neuznává. Ne proto, že by se zpochybňoval jejich výsledek. Spíše proto, že místní obyvatelé mají jiný názor, než EU, USA a jejich nová "vláda". Když svět, který si říká demokratický, odmítá jednat a uznat demokratický proces, pak tu něco rozhodně není v pořádku.

Obecně o referendu můžeme hovořit i jako o moci lidu, který stojí nad jakýmkoliv orgánem, úřadem či vládou. Lid volí přímo či nepřímo své zástupce, kteří poté v rámci své působnosti a pravomocí spravují stát a schvalují závazná pravidla pro jeho chod (zákony). Jejich působnost a pravomoc je však jen propůjčena voliči. Protože voliči (lid) je také politickým subjektem. A pokud se lid rozhodne pak má právo odvolat své zástupce, ignorovat právní či ústavní pravidla a změnit stávající zřízení. Tedy i rozhodnout o odtržení od dosavadního státu. Referendum (tedy přímá vůle lidu) nemůže být tedy označeno jako nezákonné, neústavní, nelegitimní či v nesouladu s vnitrostátním nebo mezinárodním právem (takto lze označit pouze ta hlasování, která nejsou jednoznačná, případně jsou vzešlá pouze z úzké skupiny lidí, která se za lid prohlásila). Jde o primární dějinný fakt, od něhož se odvíjí vše ostatní a vše ostatní je tomu podřízeno.

Pokud tedy výsledky referenda nejsou podvod (což nelze jen tak jednoduše určit "od stolu"), pak se jedná o jednoznačně platné rozhodnutí.


Ruská armáda

Již několikrát nám naše kolaborantská média sdělovala, jak se jednotky ruské armády stále drží u hranic s Ukrajinou a i přes ujištění prezidenta Putina se nestahují. Je podivné, že právě tato situace se stále více považuje za hrozbu a médii je proto patřičně zveličována.

Jaká je ale skutečnost?

Jinak, než cílené oblbování se to nazvat nedá. Pominu zde fakt, že některé prezentované satelitní fotografie byly identifikovány jako rok staré (pocházející z doby tehdejšího vojenského cvičení). Ruské jednotky se mají nacházet u Belgorodu (cca 40 km od hranic) a u Rostova (cca 80 km od hranic). Jak daleko je už moc blízko? A jak si vůbec někdo může dovolit říkat suverénní zemi, kde má mít na svém území dislokovány vojenské jednotky? NATO má své základny a vojenské jednotky rozmístěny po celém světě a bude diktovat Rusku, že na svém území může mít armádu jen někde? Já se Rusku ani nedivím, že představitele NATO posílají do zádele.

Je naprosto logickým krokem, když země, jejíž sousední stát prochází krizí a na jehož území se válčí, rozmístí své vojenské jednotky tak, aby mohla v případě ohrožení reagovat. Udělal by to každý stát. Tvrzení, že se jedná o známku agrese, je naprosto nesmyslné.


Hlasujeme sami pro sebe

Ve článku Pravda vychází najevo jsem se již o této skutečnosti zmínil. Jelikož nás však média stále masírují smyšlenkou, že nová "vláda" Ukrajiny byla demokraticky zvolená a stále je tu spousta lidí, kteří jsou ochotni tomu věřit, přikládám video o tom, jak se vlastně hlasovalo.

A připomínám, že hlasování za někoho jiného je nepřípustné, nedemokratické a bezpochyby totalitní.



Miloš Zeman

V tomto článku jsem zveřejnil korespondenci zaslanou Miloši Zemanovi. Byla reakcí na jeho prohlášení, že je pro "účinné a velmi razantní, v mnoha případech i preventivní akce" proti Rusku.

Odpověď, tady zveřejněnou, jsem obdržel od mluvčího Jiřího Ovčáčka. Ta je v podstatě jen neurčitou omluvou/výmluvou a faktickým obhájením postupu naší vlády.

Co mne však více překvapilo, je neúčast Miloše Zemana (včetně dalších představitelů vlády - asi s nimi drží basu) na každoroční recepci, konané k výročí ukončení II. světové války na ruské ambasádě. Účast na akci, která připomíná hrdinství bojovníků proti nacismu je minimálně slušností. A ostudné je to tím více, že se pár dní před tím účastnil recepce na ambasádě německé a v hlubokém předklonu se vlichocoval německému prezidentu Gauckovi.

Rusko si 9. května připomíná konec II. světové války, v níž přineslo největší počet obětí (více než třetinu) a nejvýrazněji přispělo k jejímu konci. Účast na této akci je tak projevem úcty k padlým.

Česká vláda se však i v tuto chvíli postavila pouze za novodobé fašisty z Kyjeva a ty, kdo je podporují. A to považuji za nehoráznou prasárnu.

Po nástupu komunismu k moci v roce 1948 jsme museli zapomenout na americké vojáky v Plzni. Nyní musíme zapomenout na ruské vojáky v Praze.


A bude válka... (odlehčení)

Také si vzpomínáte na silácká vyjádření našich politiků, která hraničila s vyhlášením války Rusku? Doputovalo mi video, které armádu "vojáka" Stropnického (tedy toho, který na našem území vojáky NATO trvale nechce - i když tu už jsou a rád by uspořádal masivní cvičení jako ukázku síly) ukazuje v jasném světle. :)



Prodejní Češi

A na úplný závěr bych zde rád uvedl slova obyvatele Doněcku, který reagoval na dotaz českého novináře:
"Vy Češi jste prodejní. K ničemu nám tu nejste. Měl byste se sebrat a jet domů. Jen o nás budete psát, že jsou tu teroristi a separatisti. My ale nejsme žádní separatisti. V Kyjevě proběhl fašistický puč a my nechceme žít spolu s fašisty v jedné zemi."
 

153 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Thomas Thomas | 28. května 2014 v 22:31

Desi mne myslenka,ze Rockefelerove s Rotschieldy dokazou skrze blbe uhli a levnou pracovni silu postvat proti sobe takovy narod jako jsou Slovane. Kez je tohle velkym varovanim pro normalne smyslejici lidi na tomto svete! (Pozn...uz bychom se mohli probudit ne??)

2 Lukáš Lukáš | Web | 29. května 2014 v 20:15

[1]: jaké máte na to důkazy konkrétně Vy ? Děkuji. :-)

3 Thomas Thomas | 29. května 2014 v 22:10

Porosenko,Jacenjuk - mam pratele v UA to Vam musi stacit - (i tenhle blog ma totiz usi!)

4 Lukáš Lukáš | Web | 30. května 2014 v 8:55

[3]: no... mně se to celé moc nezdá, ale budiž :)

5 Megi Bun Megi Bun | 31. května 2014 v 20:25

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama